Fotka jako taková mě fascinovala snad už od malinka. Velký foťáky a krabice plný vzpomínek, který jsem si s nadšením vždycky prohlížela. S postupem času jsem si k ní našla ale daleko větší vášeň, kterou nejvíce prohloubil můj život v Londýně. Tam jsem začala více zjišťovat jak všechno pořádně funguje a taky skrze fotku hledala cestu k sobě samé.

Toulat se v ulicích, které oplývají tolika příběhy bylo inspirující samo o sobě, umění na každém kroku k tomu vždycky ale přidalo ještě špetku inspirace navíc. Dívala jsem se okolo sebe a vnímala všechny ty vůně, barvy a maličkosti, kterých si často běžně ani nevšimneme. Já je viděla všechny a všechny jsem si je taky chtěla uschovat přesně tak, jak jsem je vnímala. Abych nezapomněla ani na jednu jedinou z nich. Pořád jsem měla totiž někde v hlavě toho malýho šotka, kterej mi neustále našeptával, že to není navždycky, že jednou budeme doma zase zpátky v Čechách a že tohle moje naprosto srdcový místo jednou zkrátka opustím.

A tak jsem fotila. Fotila jsem všechno a snažila jsem se onu atmosféru, kterou jsem z života tam cítila, přenést do fotek. Někdy se mi to podařilo víc a jindy míň. Na tom ale nezáleželo. Zažehla jsem tím někde uvnitř mě plamínek hořící po touze věnovat se fotce víc a víc..

O pár let vpřed a čas vrátit se zpátky k nám „domů“ nadešel. Spolu s ním ale taky přišla velká otázka toho, co bude dál. Začínat znovu od začátku a budovat si nový hnízdo jsem si už párkrát vyzkoušela. Vědomí toho, že to teď bude doma a bude to přeci jednodušší bylo ale hodně naivní. Paradoxně bych řekla, že to bylo snad to nejtěžší. A tak po pár pokusech a omylech, který byly tak zjevný už když jsem se o ně tehdy pokoušela, jsem se ocitla tady a focením se snažím splnit si svůj další sen.

Protože věřím, že každej by si měl svoje sny plnit. Ať už jsou malý nebo velký. Ať už jsou pro někoho z okolí třeba hloupý a nesetkávají se s pochopením. Protože je to náš život a my jsme ti jediní, před kým bychom si je měli kdy chtít obhájit.

Nevím kam mě má cesta tentokrát zavede a ani nevím kudy přesně povede. Nechávám se vést intuicí s pocitem, že přesně ví, co moje duše chce.. To, co ale vím jistě je, že fotit mě z celýho srdce těší. Rozdávat úsměvy a vzpomínky na vaše milované chvíle v životech. Vidět jiskřičky v očích malých dětí, jak s nadšením objevují svět. Vidět zamilovaný pohledy z očí do očí plný lásky a úsměvů od srdce. Být malou, i když jen nepatrnou součástí vašich příběhů a skrze fotky vám moci zaznamenat kousek z vaší cesty životem. To mě baví. A moc. Fotit Vás, takoví jací jste, prostě a jednoduše pro radost.

A tak budu moc ráda, pokud se na tu mou cestu spolu se mnou vydáte. Ale ještě radši budu až se spolu na tý cestě potkáme! 

❤︎︎